uprostřed pustiny
Stojím a nedýchám
krvácím
krvácím bolestí schovanou
hluboko v žilách
Říkali, že to přejde
tři roky jsou však stále jako včera
Stojím u tebe
a mlčím, protože
slova jsou stejně bezmocná
jako já v snech
kde tě vždy znovu ztrácím
Neodcházej, chci Ti říct
ale bolest mě dusí
dusí mě tak, až
průzračná krev mi vytryskne z
očí
Stojím a čekám
čekám
až vítr naplní mou duší tvojí bytostí
až vítr naplní mou duší tvojí bytostí
až ty budeš já
a ta červí díra v mé hrudi
se zacelí
Stojím a křičím
křičím, protože vím
že to nikdo nemůže vzít zpět
že to nikdo nemůže vzít zpět
Stojím a řvu hrůzou
protože vzpomínky mi unikají
a tvůj úsměv mizí v nenávratnu spolu s nimi
Stojím u tebe
a mlčím
smrtka se mi vysmívá
a mlčím
smrtka se mi vysmívá
A já?
Já se v agónii ptám:
Přežíváš ty ve mně?
Anebo to já zemřela s tebou?
