Tma září v mých očích. Hlas němě
zní mým hlasem. Plíce berou krvi kyslík. Kůže zranitelnosti
představuje moje tělo. Rty zrazují divokou nehybností. Myšlenky
kříčí v ozvěnách. Lidi kolem mne se mačkají kilometry daleko.
Dech cíleně lapá po vzduchoprázdnu. Dlaň vrací slzy zpět na
mrtvolně rudé tváře. Vzpomínky mizí dřív než se stanou.
Sluneční paprsky mrazí proud života v mém přeplněném srdci.
Snáším se vzhůru za kořeny stromů. A pak. Z mé duše vyletí
hejno krkavců toužící po horkém chladu svobody.