tam někde v temnu podél kolejí skrývá se cesta
cesta vroubená bolestí a strachem
pokrytá popelem a hustým prachem
Cesta, kde nastavím hvězdám svou pravou tvář
a temnou noc oslní má pohasínající svatozář
Budeš stát neslyšně, mlčky a tiše
a já otevřu bránu mé tajemné říše
Vejdeme dovnitř, trochu se chvěješ
v očích zřím strach, co se to děje?
Nebe v ohnivý plamen vmžiku se promění
Můj niterný svět nikdo už nezmění
Běžíš, na kraji útesu zůstáváš stát
vítr kolem tebe začíná neslyšně vát
a do mraků padají slzy zraněného rána
a přímo do hromů mrtvá žene se vrána
Blesk náhle zasáhne šípem mou duší
Začínáš vidět, začínáš tušit
Přicházíš blíž až na dotek dlaně
až ucítíš teplou krev zraněné laně
Z nebe se ozve zuřivá bouře
a kolem nás zjeví se oblaka kouře
a prudké světlo vezme nám zrak
už jsi vše pochopil, už nemáš strach
Stojíme na cestě, ve světle luny
za zvuku harfy, co ztratila struny
Cítíš jen bezhlasou tíhu mé Země
která tak zničeně spočívá ve mně
Díváš se do tmy, hledáš mé oči
ve kterých šílená bolest pořád se točí
Díváš se na mě, došla ti slova
jen tiše hlesneš: 'Vem mě tam znova'..
Žádné komentáře:
Okomentovat